Selekce - Kiera Cass - triologie

Selekce se stala mezi dívkami hitem a tak se nějak dostalo i na mě. Možná se ptáte, jak je to možný? Co mě to vůbec popadlo, pač je pravda, že četba pro náctileté není můj obvyklý šálek čaje a obvykle se podobným knihám spíše vyhýbám. Možná za to může ten boom kolem, možná částečně i obálka knihy, co si budeme povídat, ty jsou skutečně vydařené, ale i tak největší podíl přikládám faktu, že mě kniha zajímala.

Zajímala, ale ne z toho důvodu, že bych chtěla přečíst pohádku o Americe a jejím životě v paláci. Nezajímala jsem se ani tak o prince, jako spíše o prostředí, které autorka vykonstruovala.

Že si sérii (nebo alespoň jednu knihu) přečtu, jsem se rozhodla po přečtení jednoho z komentářů. Komentáře typu: "Týýý jo, ty kasty, to je fakt hnus." Řekněme, když jsem zjistila, že autorka dokázala příběhu vpasovat kasty hned jsem od knihy očekávala něco víc než jen obyčejné lovestory. Objednala jsem si tedy box a přemýšlela nad tím, jestli jsem neudělala hloupost a snad tajně doufala, že to za něco bude stát. Ano trilogie měla sice vysoké hodnocení, ale upřímně, jsem neměla pochyb o tom, že většinou ji hodnotily puberťačky kterým se úplně pobláznily hormony, když princ nabídl lady rámě na společnou procházku po zámecké zahradě. 

Balíček dorazil českou poštou během rekordních dvou dnů. Vyčlenila jsem si odpoledne a byla jsem napjatá zda vůbec vydržím číst několik desítek stránek bez toho abych knihu zavřela a zase na dlouhou dobu na tento žánr zanevřela. 

Byla jsem velice překvapena když jsem přelouskala první stránku. Líbil se mi styl, kterým je kniha psaná, ale i tak nebylo ještě vyhráno. Co se týče jazyka, nemám nejmenší ponětí o tom, jak je tomu v originále, ale český překlad je zdařilý. Ano, ano, Selekce na mě udělala dobrý první dojem. Knížku jsem přelouskala za šest a kousek hodiny a musím říct že ten pozitivní dojem jsem si udržela až dokonce.

Selekce předčila moje očekávání. Kiera Cass vykonstruovala pěkné prostředí pro děj ve kterém se celá triologie odehrává. Je poznat, že nebrala na lehkou váhu ani drobné detaily. Velice mě potěšilo, jak byli jisté věci podány. Poznala jsem i bez toho abych si o autorce dříve něco přečetla, že studovala historii - zkrátka, to jak některé věci podala bylo opravdu charakteristické. Obdivuji, že se také nebála některé věci zmínit. 

Co se týče té romantické části, kvůli které to většina lidí čte, i ta byla na poměrně vysoké úrovni. Asi bych u toho i před výše zmíněné klady nevydržela, kdyby to byl propadák. Sice se od začátku až dokonce všechno dalo předpokládat a teď nemyslím jen onen fakt kdo selekci vyhraje, ale například osud krále, apod.  Ale i tak jsem tohle čtení nebrala jako ztrátu času a byla jsem nakonec ráda, že jsem si knihy objednala.

V následujících dnech jsem se pustila do zbývajících dvou dílů. Každý mi zabral tak po osmi hodinách, každá byla hezky na jedno odpoledne. Opět by se dali zmínit ty stejné věci jako u prvního dílu. Jen bych ještě dodala, že na rozdíl od toho prvního na mě v několika okamžicích působili strašně rozvláčně, až jsem si říkala jestli by autorka neudělala lépe, kdyby děj smrskla do jedné knihy. Ale výsledek i tak opěd skvělý.

A jaký je můj celkový dojem z triologie? No.. Jasně že dobrý. Našla jsem v řádcích co jsem hledala a přečetla jsem všechny tři díly, takže závěr je asi jasný. Dokonce jsem chvíli přemýšlela nad tím (ne snad vás nenapadlo že napíšu jaké by to bylo na místě Ameriky - to chraň), že kdybych měla jistotu, že se knihy tohoto žánru budu držet na této úrovni možná bych se nebránila tomu si občasně nějakou přečíst. Přeci jen, je to dobré na oddych, člověk nemusí nad ničem přemýšlet.

 Mám pochopení pro dívčiny, které se do příběhu položí a zasní se nad tím, jaké by to bylo se do samotné selekce dostat a nebo být přímo na místě samotné Ameriky, přeci jen každá z nás, byť jen na kratičký okamžik chtěla být někdy princeznou. (přemýšlím)

Usmívám se nad tím, když čtu ty příspěvky do diskuzí o tom jaké by to bylo být na místě Mer a moci se stát princeznou, dokonce královnou. Chápu to. Mě však v zákoutích mého mozku uvízla jiná myšlenka a to na to, jaké to by to bylo být na místě Maxona. Míst před sebou 35 osob a vědět, že mezi nimi musím najít svého budoucího partnera.

A tím se dostávám k tomu, čím mě Kiera Cass velice překvapila. Ona totiž napsala knížku s titulem Princ (bohužel v češtině nevyšla) o které je známé, že je napsána právě z Maxonova pohledu. Čímž si u mě zasloužila velký obdiv, nestává se totiž moc často, aby autoři byť jen částečně chtěli odporovat tomu co napsali v jiných knihách. Nevím, jak vy, ale já doufám, že Princ brzy vyjde i v češtině a pokud ne, nezbude mi nic jiného než se pustit do louskání originálu. Protože bych si neodpustila, kdybych si nepřečetla i ten pohled, který mě zajímá mnohem víc.

A tady je mé hodnocení:
Selekce: 5 hvězdiček
Elita: 4 hvězdičky
První: 4 hvězdičky
celá série: 4 hvězdičky

Znamení Athény - Rick Riordan

Třetí díl, v originále s napětím dlouho očekávaný, ze série Bohové Olympu. Na samém začátku dojde ke šťastnému shledání Percyho s Anabeth, na který se jistě velice těšili všichni milovníci příběhů polokrevných. Došlo i k velice obávanému setkání členů obou táborů, které i přes okolnosti probíhala poměrně klidně, tedy alespoň ze začátku...

Díky autorovu smysl pro napětí a dramatično dokázal během okamžiku zvrátit děj a čtenář tak dokázal být zbývající stránky (a nejen téhle knihy, ale celé série) napjatý, jak to celé dopadne. Riordan zvolil i velice pěknou zápletku - pátrání po soše Athény, které do celé příběhu opravdu krásně zapadla. Jen, jsem zde jako fanoušek Percy, měla trochu pocit, že mohl přidat Anabeth na její cestě nějaké zkoušky a trochu rozvinout celou část se znamením Athény. Chvílemi jsem si totiž říkala, že je velice nepravděpodobné, že by se onou cestou nedokázal nikdo "probít" po celá staletí. Můj osobní názor je, že to chtělo trochu přiostřit, přidat tam více bloudění a tápání, jak je zvykem, víc příšer, víc bohů, víc zranění, víc úkolů.

Samozřejmě můj celkový dojem z knihy je opět naprosto fascinující. Tento díl se naprosto vyrovnává těm předcházejícím. Situace, které vzniknout díky shledání hlavních hrdinů z obou předcházejících knih, jsou popsány velice živě a probouzejí ve čtenáři jeho nejbujnější představivost. Velice se mi také líbilo, jak se nadále rozvíjeli charaktery postav a jak se vyvíjely jejich životní příběhy. Jen osobně jsem měla problém se vždy vyznat mezi Leem a Frankem, zkrátka jsem si je pletla.

Co se týče obálky, byla jsem zde opět trochu zklamána, zejména po nadšení z obálky u Neptunova syna. A jako tradičně se opět vyjádřím k překladu: překládající odvedl skvělou práci, to se musí nechat, ale mám výhrady, co se týče proběhlé (nebo spíše řečeno zřejmě neproběhlé) korekce. V knize se zde najde opět hodně chyb a překlepů a to je něco co můj celkový dojem z knihy velice ruší, ještě že Riordanovi knihy čtu vždy v originále. A při této příležitosti bych ještě velice ráda upozornila na jednu velkou chybu, kterou je záměna Pipeřiny matky. Někde kolem 270 stránky je napsáno, že jí je Athéna, ale my přece víme, že tomu tak není!

Díky celkovému vývoji příběhu a postav v knize, díky udržení napění a dramatičnosti, vzhledem k propracování příběhu opravdu do naprostých detailů, mi nezbývá, než knihu ohodnotit pěti hvězdičkami.

Proroctví - Rick Riordan

Proroctví je první kniha série Bohové Olympu, která je volným pokračováním známé a oblíbené pentalogie Percy Jackson. Zmíněnou předcházející sérii jsem si velice oblíbila a tak jistě pochopíte, že jsem chvíli váhala, zda se pustit do volného pokračovaní. Přeci jen zkušenosti mi říkaly, že když se nějaký příběh nastavuje, úroveň prudce klesne. Nakonec jsem však neodolala a dodnes jsem za to ráda.

Na samém počátku mě trochu zaskočila forma, kterou je příběh napsán, přeci jen jsem z předcházející série byla zvyklá na Percyho ich výklad, zatímco v tomto díle a potažmo celé sérii se střídají pohledy všech hlavních hrdinů. Osobně jsem si na to však velice rychle zvykla.
Rick Riordan v knize vykonstruoval opět velice příjemné prostředí se všemi možnými detaily, římský tábor, římští hrdinové, římská mythologie. To, jak všechno dokázal promíchat a zapasovat do sebe, aby to mělo svoji logiku a ještě aby z toho byl poutavý příběh je obdivuhodné. Rovněž patří autorovi velký hold za to, jaké znalosti má o antické mythologii a s jakou vervou se je snaží vsadit do svých knih. Další fakt, který jsem zpozorovala a na který bych ráda upozornila je, jak autor dokázal úroveň příběhu přizpůsobit vyššímu věku svých čtenářů. Vysvětlím: série Percy Jackson je určena spíše mladším teenegerům, tomu byli přizpůsobeni hrdinové, jak povahově tak věkově i samotný příběh byl psán více "dětsky". Zatímco tato série, začínající právě knihou Proroctví, už postoupila do vyšších sfér, je určena pro starší teenegery (a co si budeme povídat, čtou ji i starší), hrdinové se čtenáři zestárli, jejich povahy se vyvinuly a i samotné podání celého příběhu. Jedná se tedy skutečně o příběh, který roste se čtenáři. Kniha se tak čte téměř sama, jedním dechem.

Doposud jsem jen chválila, bohužel teď je čas na to přejít k té méně příjemnější části. Nechápejte mě však špatně (zejména fanoušci těchto příběhů), v žádném případě nechci hanit práci autora, to se s nad v tomto případě ani nedá. Moje kritika je směřována českému nakladatelství. Dámy a pánové, pracující v nakladatelství Fragment, opakuji to stále a dokola. Když se nějaký příběh překládá, nedělejte úpravy v názvech, vždy se najde nějak čtenář, který knihy četl v originále a najde ty rozdíly (ano, Riordanovi knihy jsem četla v originále). A raději už nemluvím ani o překladu samotného titulu. "The Lost Hero" v žádném případě není "Proroctví". Dámy a pánové, opakuji to znovu, titul a děj spolu souvisí! Tak prosím, pro příště se držte záměru autora a alespoň samotný titul nezaměňujte.

Trochu negativně na mě působila i samotná obálka, která při porovnání s tou originální poněkud pokulhává. Ale zde se jedná spíše o osobní vkus.

A teď nějaké shrnutí na samý závěr. S předchozích pár vět, je zřejmě patrné, že mě i volné pokračování Percyho naprosto uchvátilo, i přes to, že jsem o něco starší než je předpokládaný věk čtenářů. Bála jsem, že nastavení již ukončeného děje se na příběhu odrazí, ale vzhledem k precizní práci autora jsem to vůbec nepocítila, i když připouštím že k tomu hodně přispělo nové - římské prostředí.

Celkově knihu, samozřejmě, jako všechny předchozí knihy s polobohy hodnotím pěti hvězdičkami, i když je pravda, že česká verze by si zasloužila mnohem méně... bohužel. 

Atlantida - David Gibbins

David Gibbins si pro svoji první knihu vybral naprosto skvělou záhadu - samotnou Atlantidu. Asi by se stěží hledal někdo, kdo by někdy o Atlantidě něco neslyšel, je to skvělá záhada která už po tisíciletí láká snad každého a stále a stále motá hlavy historikům.

V knize se hlavní hrdinové, za pomocí nových indicií získaných při probíhajících vykopávkách v Egyptě a v Egejském moři, snaží objevit samotnou citadelu o které nikdo dlouhá léta neslyšel. Co myslíte uspějí nakonec? Já vám prozradím, že ano, když to jsem asi každý tušil, co by to jinak bylo za podivnou knihu, že?

Prvních několik kapitol z mého pohledu bylo naprosto dokonalý. Text na úrovni, jazykově i obsahově. Zde se nejvíce ukázalo, že autor opravdu dobré informace z prostředí archeologie (vystudoval ji), které umí do díla skvěle zakomponovat.

Následovalo však několik kapitol, které pro mě nebyly tak zábavné, hodně technických údajů a děj téměř totožný. Ale tyto kapitoly opět vystřídalo napětí, kdy autor využíval takové jazykové prostředky, že jsem si velice snadno mohla vybavit prostředí a děj díla. Dokonce jsem v určité části knihy začala mít o hrdiny strach a to se mi u knih nevstává.

A samotný závěr byl opravdu strhující. Samozřejmě vše dobře dopadlo, jak se u knihy dalo čekat, ale mimo to, jak s veškerým tím poznáním během toho díla, se samotnou Atlantidou, autor naložil, to považuji za dokonalý. Nestává se mi opravdu často, že bych nedokázala u díla odhadnout konec. 

Dle mého vlastního názoru, bych řekla, že koncem že se tato kniha vyrovná Šifře mistře Leonarda. Což je mimochodem cíl, kterého chtěl autor dosáhnout a vůbec to neskrýval. Kdybych měla dílo srovnat s tím Downa Browna, řekla bych že samotným dějem je stejně významná a dobrá, co se týče zápletek tak ty jsou obdobné, avšak jazyk který byl použit v Brownově Šifře, je poněkud na vyšší úrovni než zde (i když to zajisté lze přisuzovat faktu, že Atlantida je Gibbinsovo první dílo), ale jazyk zde vyrovnává již zmíněný fakt fascinujícího závěru, který podtrhl celou hlavní myšlenku díla.

Na samotný závěr bych ještě ráda napsala pár řádků:

Dílo Atlantida, jsem četla s velkým zaujetím, i když je pravda, že jsem si ji vyhlídla jen díky názvu, zkrátka Atlantida je již tisíciletí lákadlem pro všechny. Přečíst knihu mi nezabralo mnoho času a to nasvědčuje tomu, že opravdu nějakou literární hodnotu má. V knize je opravdu hodně přiblížený svět archeologů a každodenní problematika jejich práce. Autorovi se rovněž povedlo upozornit na aktuální nestabilní situaci na Blízkém východě, což dílo vyzdvihuje.

Přečíst Atlantidu bych doporučila každému, kdo má rád historii či archeologii nebo tomu, kdo má rád napínavé příběhy. Dodala bych pouze, že bych tuto knihu nedoporučila jako oddychovou četbu na spaní, na to se nehodí vzhledem k náročnosti a odbornosti textu, ve kterém je využito spoustu odborných a technických výrazů. A pokud dílo budete číst v českém překladu, musíte počítat s pár překladovými chybami, které nebyly při korekcích objeveny. Nejedná se o nic významného, avšak povšimnete si jich. Ale překladatele bych za to rozhodně nekárala, odvedli výbornou práci, která zajisté k náročnosti textu nebyla jednoduchá a s ohledem na to je pár drobných chyb v textu zanedbatelných. Za co je však ráda pokárám je překlad titulu knihy, který měl ve skutečnosti být "Bohové Atlantidy".

Knihu hodnotím 4 hvězdičkami a doporučuji všem dobrodruhům.

Hračka - Sylva Laurenová

Jméno české spisovatelky Sylvy Laurenové je notoricky spojované s erotickými romány. Jedním z nich je Hračka, která se řadí mezi její dvě nejznámější, ale čtenáři se nemohou shodnou na hodnocení tohoto románu. Jedni si jej vychvalují, druzí jej haní. Já se budu rovněž řadit mezi ty, kteří o knize nemohou říct mnoho přívětivého.

Děj knihy je zasazen do luxusního turistického střediska na Seychelských ostrove, ale již předem upozorňuji, že pokud nejste maximálně sběhlý v zeměpise nebo si to nepřečtete v anotaci, ani

si toho nepovšimnete Zde se hlavní hrdinka Markéta, Češka, která zde působí jako terapeutka, setkává s mužem svých snů, kterého se při jednom z jejich sezení pokusí svést. To se ji nakonec povede a zbytek děje se odehrává se znamení průměrného nastínění erotických scén, mezi hlavními aktéry celé knihy. 

Děj je celou dobu, velice jednoduchý, obyčejný, místy řekla bych až podprůměrný a jeho přímočarost mě mnohokrát velice zaskočila. Rovněž o vykreslení charakteru postav nemohu říct moc pozitivního. Markétu čtenáři po přelouskání celé knihy budou vnímat naprosto stejně jako na samém začátku, jako prachobyčejnou mrchu, která když si vezme něco do hlavy tak toho dosáhne. A o jejím milenci, Thomasovi to platí stejnou měrou. Toho od začátku až do konce nelze vnímat jinak než zbohatlíka, který si chce jen užít. 

Co mohu říct o knize alespoň trochu povzbudivého je, že mě v druhé části knihy zaujal náznak pohledu na psychologii ženy. Možná kdyby autorka věnovala více energie v tomto směru, než popisu erotických scén, které se ji nepovedly, mohla kniha dopadnout mnohem lépe.

Velice dlouho jsem přemýšlela nad tím, jak knihu ohodnotit, Samozřejmě, že jsem vzala v potaz i samotný fakt, že jsem měla problém se u knihy udržet a kdybych se do slova a do písmene nedonutila k tomu knihu dočíst až do konce, asi by si nevysloužila ani jednu hvězdičku. Nevím, co přesně se pak změnilo, zdali je kniha v druhé polovině napsaná lépe, či jsem si zvykla na to, že od ni nemohu již nic očekávat, ale celkem to ušlo. Jazyk byl naprosto průběrný, erotické scény naprosto syrové, příběh až podprůměrný, žádná dynamika, takže jediné co tu opravdu stojí za ohodnocení je výstižnost psychologického rozpoložení hlavní hrdinky.

Knize tedy uděluji pouhé dvě hvězdičky a ani bych ji moc nedoporučovala číst, vzhledem k okolnostem zmíněných výše. Pokud máte chuť si přečíst kvalitní erotický román sáhněte raději po nějaké jiné knize, které jsou v současné době velice populární.

Artemis Fowl - Eoin Colfer

Artemis Fowl, jedná se o první díl ze stejnojmenné knižní série, vyprávějící netradiční příběh, v netradičním prostředí s netypickým hrdinou a jeho bodyguardem. Hrdinou je dvanáctiletý Artemis, dědic zločineckého impéria. Mladý Fowl je génius, který se po vzoru svého nezvěstného otce, rozhodne využít svoji inteligenci pro páchání zločinů. Má před sebou však nelehký úkol. Vzhledem k tomu, že se jeho otec ztratil, začal upadávat i jejich rodinný, zločinecký podnik, který chce Artemis zachránit, aby sobě i své labilní matce zachoval životní úroveň a dokázal svým předkům, že je pravým dědicem Fowlovského impéria.

A jak už to s Artemisem bývá, nic není tak obyčejné. Artemis chce spáchat zločin, který ještě nikdo dříve. Chce ukrást zlato skřítkům. Se svým bodyguardem Butlerem procestuje celý svět, aby zjistil nějaké informace o Národu, který žije v podzemí a spustí všechny své intriky.

Kniha mě mile překvapila a vždy mě mrzelo, že jsem knihy nečetla v dětském věku, jistě bych si je tehdy více užila. Příběh se autorovi zaručeně povedl, už jen díky novému světu, který si vysnil a dokázal ho propojit s tím naším. Nehledě pak na napínavé dobrodružství, které vás jistojistě vtáhne do samého děje. A díky  protivnému a egoistickému Artemisovi, který snad ani jiný být nemůže. Knihu hodnotím pěti hvězdičkami a doporučuji si ji přečíst zejména mladším ročníkům. Věřím, že kdyby bylo víc takových knih pro děti, určitě by i více četli.

Dívka za zrcadlem - Cecilia Ahern

Velice útlá knížečka skrývající však pozoruhodné povídky. První čím Vás však kniha zaujme není její tloušťka či obsah, ale přebal, který musím uznat, že se velice povedl a bezvadně vystihuje atmosféru a prostředí, ve kterém se příběh odehrává.

Po té co knihu otevřete, garantuji Vám, že ji nezavřete dokud ji nedočtete, jelikož vás obklopí romantickým napětím, které z ní sálá. Povídka Dívka za zrcadlem je delikatesou pro ty, které zbožňují dívčí romány. Příběh je velice romantický, tajemný a místy lehce strašidelný.

Styl jakým byla kniha napsaná mi byl velice příjemný a příběh se mi taky velice líbil.

Celkově knihu hodnotím 4 hvězdičkami a doporučuji si ji přečíst všem romanticky založeným slečnám a ženám.